Třikrát převázané svazečky mají představovat chřest, to ostatní jsou fíky, melouny apod. Jiná malba z této pyramidy znázorňuje bílé chřestové výhonky se světle zelenými listovými šupinkami - bělený chřest. Chřest se běžně konzumoval ve starém Řecku a Římě. Zpočátku snad šlo o chřest ostrolistý (Asparagus acutifolius), který dodnes běžně roste na Balkáně.

V jedné staré kronice se píše, že semínka chřestu s sebou přivezli křižáci z Blízkého východu. Na jižní Moravě rostl planý chřest hojně, zřejmě jako pozůstatek po římské posádce sídlící u Mušova. V západní Evropě se chřest začal šířit jako zelenina kolem roku 1470, když se pěstoval ve francouzských klášterech k léčebným kůrám.Pro rozšíření chřestu ve Francii vykonal mnoho proslulý zahradník krále slunce Ludvíka XIV, který založil ve Versailles první chřestové plantáže ve Francii. Vášnivou milovnicí chřestu byla markýza de Pompadour a chřest se stal její zásluhou velkou módou. Do Anglie přišlo pěstování chřestu kolem roku 1540, do Německa pak o něco později. V 18. století si chřest našel cestu z feudálních zahrad do polních kultur a jeho pěstování se rozšířilo i do rakouské říše. Tady začíná slavná historie „ivančického šparglu".